rostlina pochází z čeledi aralkovitých a roste jako podrost ve smíšených a jehličnatých lesích
planě roste v oblastech bývalého Sovětského svazu a to především v tajze jižního Sachalinu, ale je rozšířena v Japonsku, Číně i Koreji
oproti asijskému ženšenu je jeho pěstování snadnější a roste a přezimuje běžně nejen na Dálném východě, ale i v našich klimatických podmínkách
je to vytrvalý keř vysoký 1,5 až 3 m na pěstování je nenáročný a snadno se množí vegetativně pomocí kořenových výhonků /množení výsevem je náročné a zdlouhavé i s ohledem na malou klíčivost semen /
vyžaduje polostinné, vlhké stanoviště a humózní půdu
nesnáší přímý úpal /mladé rostliny po výsadbě je nutné stínit /
na vrcholech větví se v červnu objevují drobné květy, které v září dozrávají v černající bobule
koření mělce ve vrchních vrstvách půdy, mnohdy i do několikametrové vzdálenosti od původní rostliny /nevysazujte jej hlouběji, než byla rostlina v přepravní nádobě /
nebývá napadán škůdci, netrpí chorobamiúčinné látky glykosidy (eleutherosidy) jsou obsaženy v kořenech ale i ve stoncích, důležitý je i obsah minerálních látek, především draslíku, vápníku a fosforu. V rostlině jsou zastoupeny i saponiny, flavonoidy a polysacharidy. /O vhodnosti použití pro léčebné účely při různých onemocněních, je nutné se o dávkování poradit s lékařem/.
dřeň kořenů je hnědožlutá, zapáchá a má velmi palčivou chuť /odtud je také původ lidového názvu keře ,,DIVOKÝ PEPŘ“/
kořeny sklízíme po zesílení rostlin, nejlépe až druhým rokem po výsadbě
sklízí se na podzim od poloviny září do konce října, kdy obsahují nejvíce účinných látek
po očištění je rozřežeme na menší kousky, které se suší při teplotě do 50°C
používá se sušený mletý kořen nebo extrakt z kořene /preparáty z této rostliny lze u nás běžně zakoupit /
pro zajímavost uvádíme lidový recept na přípravu:
Pro vlastní potřebu se připravuje lihový extrakt z kořenů: 50 g sušených kořenů přelijeme 0,5 l 33% -ního alkoholu a ponecháme vylouhovat 10 dnů
